Whistonova kometa

Průběh sluneční aktivity se dosud nepodařilo v úplnosti objasnit žádnou teorií. Pomoci by mohlo rozpoznání určitých pravidelností v klimatických jevech. Pokud by takový model byl dostatečně dobrý, bylo by možné dodatečně dovozovat, co přesně mohlo jevy způsobit.

Cílem následujících odstavců je ukázat určité souvztažnosti, vzory, které odpovídají některým známým klimatickým nebo slunečním extrémům.... Uvažujeme zde možnost vzniku těchto vzorů určitým skládáním hypotetického cyklu W se známými cykly oběhu planet Uran a Neptun.

Cílem ale není dokázat, že existuje těleso W (Whistonova kometa), jen předložit model pro porovnání s realitou nebo jinými koncepty.

William Whiston

Perioda 575.5 let

Chyba výpočtu

V r.1696 publikoval anglický učenec William Whiston tvrzení, že existuje kometa s průměrnou periodou 575.5 let. Kometa se měla objevit v letech 531, 1106 a 1682 a také v roce 44 před naším letopočtem. Podle Whistona mohla stát také za potopou v roce 2346 před naším letopočtem.

Periodu 575.5 let odvodil Whistonův současník Edmond Halley. Vycházel přitom z jednoduchého výpočtu: pokud se kometa objevila před rokem 1682 s jistotou také v r.531, musí být její perioda dělitelem 1682-531 = 1151 let. Zohledněním dalších indicií došel k periodě 575.5 let.

Edmund Halley

Dnes víme, že kometou, která se objevila na konci roku 530 a pak v druhé polovině roku 1682 byla tzv.Halleyova kometa s periodou cca (1682.76-530.87)/15 = 76.79 let.

S tím bychom mohli věc uzavřít. Halley i Whiston se zmýlili a k věci není potřeba se vracet... Tak to ale neuděláme - alespoň ne, dokud neprověříme některé "podezřelé" skutečnosti...

Ian R.G. Wilson

Wilsonova synchronizace

Ian R.G. Wilson ukázal že z modelu slapového vlivu planet Venuše, Země a Jupitera na Slunce vychází perioda synchronizace 575.52 let.

A perioda 575 let je také (jak Ian Wilson dává do souvislostí) právě čtvrtinou 2300-letého Halštatského cyklu.

Viz Halštatský cyklus .

Symetrie odstupů konjunkcí

Při bližším pozorování konjunkcí Venuše-Země-Jupiter se skutečně perioda 575.5 let objevuje - jako perioda symetrie časových odstupů konjunkcí. Centra symerie vychází na roky:

111.5 AD, 687.1 AD, 1262.6 AD, 1838.2 AD

  17.7.111   24.1.687   6.8.1262   9.3.1838

Perioda 230 let

Hypotetické konjunkce

Uvažujme nyní - hypoteticky - že se těleso s periodou W= 575.5 let někde ve Sluneční soustavě pohybuje. Pokud dále budeme předpokládat, že se jeho dráha neodchyluje výrazněji od dráhy planet a ani není extrémně eliptická, můžeme vypočítat průměrné synodické periody se známými planetami.

Jako první nás zajímá Uran a Neptun: (U,W) = (84.02,575.50) = 98.38 let, (N,W) = (164.79,575.50) = 230.9 let. První z period připomíná známý Gleisbergův cyklus a odpovídá periodě pozorovaných odchylek extrémů Sluneční aktivity od kvadratur Jupitera a Saturna, resp. odstupům období tzv. zhroucení fází slunečního cyklu.

Období "zhroucení fází" se v posledních stoletích objevovala přibližně v 90-100-letých odstupech. Na další takové období ale nyní čekáme déle jak 100 let. Kdyby W mělo elipticou dráhu, bylo by možné proměnlivé odstupy mezi konjunkcemi Uran-Whiston vysvětlit polohami na dráze - při uvážení zpomalování resp. zrychlování tělesa W v afelu resp. perihelu dráhy.

viz Vliv planet na Sluneční aktivitu .

Na 230 letou periodu se podíváme v následujících odstavcích podrobněji.

Zdeněk Vašků

Malé pluviály

Výrazná deštivá období - popsaná Zdeňkem Vašků, viz Naše malé pluviály.

Centra období připadají přibližně na roky I.1100, II.1330, III.1560, IV.1790, V.2020, tedy postupují s periodou cca 230 let.

Více viz Sluneční cykly a Obálkové funkce.

David Diley

Globální oscilace a polární víry

Na existenci 230-ti letých cyklů upozornil také David Diley - americký meteorolog a klimatolog s více jak 30-ti letou praxí v oboru,... Ukazuje, že poslední globální cyklus ochlazování začal v r 1789, a tedy nyní, v r. 2019 (po právě 230 letech) je na řadě nástup cyklu nového.

Podle poslední věty vychází počátky ochlazování na roky: 179, 409, 639, 869, 1099, 1329, 1559, 1789, 2019.

Všimněme si, že tyto roky téměř přesně korespondují s centry malých pluviálů.

Viz Polar vortexes a také Global Weather Oscillations

Konjunkce Neptun-Whiston

Postoupíme k rozpisu hypotetických konjunkcí. Uvažujme těleso s periodou 575.5 let, které se dne 1.1.2000 nacházelo na heliocentrické longitudě cca 320 dg.

Konjunkce takového tělesa s Neptunem přichází přibližně v následujících letech, přižemž tak vytváří pětilístek, s postupem cca 144 dg / 230 let (tj.periodou 2*575.5 = 1051 let).

	       Rok            U    N    W  
          859,85         104  333  327                            ------------ 
         1090,05          13  118  111      (Oort) 	              Pluvial (I.)         
         1320,25         286  259  255   *  (Wolf)                Pluvial (II.)      
         1550,45         189   43   39      (Sporer/Suess)        Pluvial (III.)
         1780,65          88  186  183      -                     Pluvial (IV.)
         2010,85         359  328  327   *  -                     Pluvial (V.)      
         

Extrémy pozorované v předchozích odstavcích, tj. např. 1559-1560, 1789-1790 ,... zapadají do časů cca 10 let po uvedených konjunkcích.

Extrémy sluneční aktivity

Sluneční aktivita a kvadratury

Extrémy Sluneční aktvity nejsou vždy spojeny s kvadraturami planet. Existují ale indicie, že se kvadratury na Sluneční aktivitě nějakým způsobem podílejí. V některých obdobích postupují kvadratury se Sluneční aktivitou zcela synchronně. Hledáním možných souvislostí jsme se zabývali na stránce:

Vliv planet na Sluneční aktivitu .

Například kvadratury planet Uran - Neptun s periodou cca 85.5 let, resp. 171 let postupují v korelaci se 180-ti letou periodou, která bývá ve spojení se Sluneční aktivitou a klimatem často citována. Všechny pozorované výkyvy ale takto vysvětlit nelze.

V klimatických datech objevují i delší periody, nesouměřitelné s periodou Uran-Neptun. Proto se zdá být přirozené uvažovat, že zdrojem těchto výkyvů může být nějaké vzdálenější těleso za drahou Neptunu.

Immanuel Velikovskij

Korelace s konstrukcemi Velikovského

Ruský vědec Immanuel Velikovskij v poutavě psané knize "Světy v kolizi" přišel s myšlenkou katastrofických událostí, které se odehrály v nedávné historii ve Sluneční soustavě.

Necháme stranou, jaké hypotézy ze svých pozorování Velikovskij odvodil. Povšimneme si jen následujícího faktu: Velikovskij umístil dvě hlavní události do let přibližně 1450 BC a 750 BC, tj. v odstupu 700 let.

Rozdíl pouhých deseti let tak dělí 700-letou periodu od možné 690-ti leté, která nám vychází jako trojnásobek 230-ti leté periody (Vašků/Diley).

Velikovského hypotézy bychom mohli postavit stranou jako nevědecké. Zapadají však přesně do schematu, který jsme vytvořili a sledovali výše. Hypotetické těleso s periodou 575.5 let a fází 320 dg dne 1.1.2000. se dostává do konjunkce s Uranem a Nëptunem v následujících letech:

	     Rok             U    N    W  
        -2823,35         167  207  183             Velikovskij (m-1)
        -2132,75         252  275  255             Velikovskij (m-4)
        -1442,15         328  343  327        *    Velikovskij (m-7)
         -751,55          41   52   39        *    Velikovskij (m-10)
          -60,95         120  122  111             Velikovskij (m-15)
          629,65         205  191  183             Velikovskij (m-17)
         1320,25         286  259  255             Velikovskij (Wolf)
         2010,85         359  328  327             Velikovskij       
       

Na pravé straně jsme vyznačili korelace s některými klimatickými minimy (m-1,...m-17,Wolf).

Kvadratury Neptun-Whiston

Kolísání Sluneční aktivity během posledního tisíciletí se odvozuje podle dat z kolísání izotopu 14C (Eddy, JPL - Carl,...), dat podle Schove (1955), Nagovitsyna (1997), Rigoza (2001),...

I přes odchylky, které mezi výsledky rozdílných metod existují, je možné z dat vytipovat některá výraznější maxima. Za taková považujeme maxima v okolí let cca. 1020, 1150, 1250, 1375, 1520, 1600, 1720, 1780, 1840, 1950.

Vysvětlit tato maxima jen z kvadratur Uran-Neptun nebo jiných konfigurací známých planet se nepodařilo. Nyní se pokusíme na data aplikovat náš model s tělesem s periodou 575.5 let (fázi - s ohledem na pozorovaná data - zde jen mírně upravíme, z 320 dg na 323 dg pro 1.1.2000).

Pro kvadratury Neptun-Whiston dostáváme data:

1030.5, 1145.4, 1260.1, 1376.4, 1492.0, 1606.4, 1722.3, 1838.5, 1953.0, 2068.3

Jediným výraznějším rozdílem od vytipovaných maxim je rok 1780. Po vysvětlení tohoto maxima, stejně jako pro vysvětlení navýšení maxima v letech 1950-1960 bychom museli přibrat kvadratury planet Uran-Neptun.

Korekce podle Halštatského cyklu

V datech předchozího odstavce jsme si mohli povšimnout údajů 1260.1 a 1838.5. Tyto roky zapadají přibližně do schémat konjunkcí planet Jupiter-Venuše-Země (Mars).

Viz Halštatský cyklus .

Úpravou podle Halštatského cyklu se průměrná perioda Neptun-Whiston, tj.(N,W) = 230.87 let, změní na W = W*2/5 = 230.2 let. Tomu odpovídají odstupy extrémů cca 115.1 let. Odtud vychází extrémy na roky:

1032.4, 1147.5, 1262.6, 1377.7, 1492.8, 1608.0, 1723.1, 1838.2, 1953.3, 2068.4

1032.38 1147.54 1262.61 1377.77 1492.85
1607.92 1723.08 1838.19 1953.31 2068.42

Minima Sluneční aktivity

V souladu s předchozími odstavci pak opozice a konjunkce Neptun-Whiston korelují s minimy Sluneční aktivity:

1087.1 (Oort), 1203.5 (?), 1318.7 (Wolf), 1433.3 (Stacey), 1549.3 (Sporer), 1665.2 (Maunder), 1779.7 (?), 1895.2, 2011.7

Nejspornějšími obdobími jsou zde okolí let 1203 a 1780, kdy byla pozorována vysoká aktivita (v r.1780 se objevil silný uragán). Naopak r.1433 je přesně v souladu s tzv. nulovým bodem, který definoval Stacey (v letech 1400-1440 bylo popsáno silné ochlazení).

Pětičetná symetrie

Cyklus 115-ti letý

V korelaci s předchozími daty jsou 114-ti letý cyklus Sluneční aktivity popsaný M.G.Ogurtsovem (2002) a 115-ti letý klimatický cyklus podle Nicoly Scafetty (2016). Podporu závěrům Nicoly Scafetty vyslovili další vědci, např. Tom Mango. Někteří se k podpoře 114-115 ti letého cyklu opírají o Metonův 19-ti letý cyklus. Dalším příbuzným cyklem je také Keeling/Whorf cyklus rezonance 1:3 mezi Jupiterem a Saturnem: (J/1,S/3) = 57.01 let. Perioda 57 let tvoří také přibližně 1/3 periody konjunkcí Uran-Neptun.

Mluvíme zde o pětičetné symetrii, protože 115-ti letý cyklus tvoří pětinu 575-ti letého cyklu popsaného výše. V dalších odstavcích se budeme věnovat 23-letému cyklu, který je pětinou cyklu 115-ti letého.

Charles Abbot

Abbotovy cykly

C.G.Abbot pozoroval závislost pozemské teploty na slunečním záření. V rozkladu na 12 funkcí s periodami 7 měsíců až 23 let si pak povšiml, že komponenty tvoří alikvoty 23 leté periody.

Spolu se základní 23 letou periodou byly pak pozorovány i některé její násobky. Specielně 46-ti letá v kolísání Velkých jezer - kde v letech 1840-50,1885-95 a po r.1929 (tj. v průměru cca 1844-1890-1936) byla dokumentována velká sucha. Obdobná perioda (46 let) byla pozorována také v cyklech odvozených z letokruhů stromů.

Periody (23 let a 46 let) byly následně pozorované (v odchylkách teplot od normálu) nejen v severní Americe, ale také v západní Evropě, jižní Africe a Austrálii. Dokumentovány byly také periody 69 let a 92 let (periodicity 69 let si všímáme na stránce věnované zemětřesením.) Existenci 23-letého cyklu pro období Maunderova minima potvrdili později (v r.1982) S. Hameed a P. Wyant.

Nás v tuto chvíli zajímá další násobek v posloupnosti 23, 46, 69, 92 let, tj. perioda 115-ti letá, čímž Abbotovy cykly navazují na naše pozorování v předchozích odstavcích.

Jiné poznámky

Halleyova kometa

Do jaké míry zapadají návraty Halleyovy komety do rastru tvořeného Halštatským cyklem je rozepsáno v následujícím schematu (rozdíly jsou ve sloupci Delta).

  Halštat      Halley        Delta       U-N         N peri     X peri?     N-Pluto
  -233.87      -240.6
  -157.13      -164.1                                             -150        -150
   -80.39       -85.42                   -65.44   
*   -3.65       -10.23         6.58
    73.09        66.05
   149.84       141.21  
*  226.62       218.30         8.32                     235        235
   303.32       295.30
   380.07       374.06 
*  456.85       451.50         5.35
   533.55       530.87
   610.30       607.23                    623.79                   620
*  687.08       684.40         2.68
   763.78       760.44 
   840.53       837.15                        
*  917.31       912.55         4.76
   994.01       989.67                                            1005
  1070.76      1066.24 
* 1147.54      1145.30         2.24
  1224.24      1222.69
  1300.99      1301.81                    1307.34       
* 1377.77      1378.86        -1.09                    1390       1390       1390
  1454.50      1456.44  
  1531.22      1531.65    
* 1607.92      1607.82         0.10
  1684.70      1682.76 
  1761.45      1759.20                                            1775
* 1838.19      1835.88         2.31
  1914.93      1910.30
  1991.68      1986.11                    1992.56
* 2068.42         ?

Ve sloupci U-N jsou vybrané konjunkce Uran-Neptun, ve sloupci N-Pluto obdobně vybrané konjunkce Neptun-Pluto. Ve sloupci "X peri" jsou hypotetické perihely tělesa (X) s periodou cca 385 let, které jsme uvažovali jinde. Perioda [N, X] = [164.77, 385.0] = 115.39 let.

Eris

Perioda 575.5 let nemusí být periodou vzdáleného tělesa, ale může nějak s jeho pohybem souviset. Za 2*575.55 let = 1151.1 let vykoná Jupiter 97.04 oběhů. Pokud bychom chtěli pohyb hypotetické komety W s Jupiterem synchronizovat, museli bychom periodu W změnit tak, aby se posun o cca 0.04*360 dg = 15 dg dorovnal. Pohyb 375 dg/575.55 let odpovídá periodě cca 552.5 let (1105 let/2).

Na dráhu s periodou cca 500-600 let směrovali planetu X např. Gaillot (X=536.1 let, po 1.revizi 1909), W.H.Pickering (X=556.6 let, "planeta P", po revizi 1928), H.E.Lau (594 let).

V r.2003 byla pozorována trpasličí planeta (plutoid), později pojmenovaná Eris. Eris obíhá Slunce s oběžnou periodou cca 557.15 let a excentricitou 0.44. Eris je poměrně velké těleso (cca o 1/4 hmotnější než Pluto) a má vlastní měsíc (Dysmonia). Pokud ovšem uvažujeme o vychylování Slunce vzhledem k barycentru Sluneční soustavy, zdá se být jeho efekt - např. ve srovnání s Uranem nebo Neptunem - zanedbatelně malý.

Cyklus 600 letý

Uvažujme nyní současné působení kvadratur Uran-Neptun, Uran-Whiston a Neptun-Whiston. Perioda (N,W)/2 = 115.4 let, (U,W) = 98.4 let a (U,N)/2 = 85.7 let. Přitom 6*115.4 let = 692 let, 7* 98.4 let = 688 let, 8*85.7 let = 685.6 let. To je cca 690-letý cyklus, který jsme pozorovali výše v souvislosti s Velikovským.

Dále je také ale 5*115.4 let = 577 let, 6* 98.4 let = 590 let, 7*85.7 let = 599.9 let. Tyto tři cykly se sbíhají každých cca 580-600 let.

Cyklus 600-ti letý byl ve Sluneční aktivitě pozorován - např.Rubashevem (1949) a I.V.Maksimovem (1949). Jeho reálnost potvrzují i novější výzkumy - I.G.Usoskin, K.Mursula, S.Solanki (2004).