Thomas Harriot (1610), Galileo Galilei,
Johan Fabricus (1611), Christoph Scheiner (1611-1633),
Johannes Baptista Cysat, Jean Tarde (1615-1619), Charles Malapert
(1618-1626), Danie Mogling (1626-1629),
Pierre Gassendi (1631-1646), Johannes Hevelius (1652-1685), Jean Picard
(1650-1685), Robert Boyle (1661),
Phillipe La Hire(1700-1718), Francois de Plantade (1704-1726),
Christian Horrebow (1761-1776), Alexander Wilson
(1774),
William Herschel (1800-1826), Samuel Heinrich Schwabe (1826-1868), Rudolf
Wolf (1847-1893), ...
Ma Tuan Siena (Čína, 301-1205), Hiraiama (Tokio,188-1638)
Podle Newtona neobíhá Země (E) okolo Slunce (C), ale obě tělesa se pohybují okolo svého společného těžiště G(C,E). Totéž platí také pro Zemi a Měsíc (L), Navíc není to Země, ale G(E,L) co se pohybuje okolo G(C,E)...
Při uvažování více planet se vše začíná dále komplikovat: Slunce vykonává složitý pohyb jako odpověď na pohyb planet.
Hlavní postup Slunce je zapříčiněn Jupiterem a Saturnem, které – vzhledem k poměru period 5:2- nutí Slunce k pohybu po dráze připomínající trojlístek. Těžiště G(C,planety) se pohybuje buď uvnitř Slunce (cca 36% času), nebo se od okraje Slunce výrazně nevzdaluje. Jen když Jupiter míjí planetu Saturn, dosahuje vzdálenost těžiště od Slunce až cca 2.2 RS (kde RS je poloměr Slunce).
Slunce se pohybu vynucovanému pohybem planet brání. Zpětným vlivem na planety může tak působit jistou synchronizaci pohybu všech těles.
a 108 [km] |
M/ mi [10³] |
Di [km] |
|
Jupiter |
7.78 |
1.0474 |
742792.0 |
Saturn |
14.3 |
3.4981 |
408793.0 |
Neptun |
45.0 |
19.314 |
232992.0 |
Uran |
28.7 |
22.869 |
125497.0 |
Na vzdálenosti Slunce od těžiště soustavy se podílí především vnější planety (J,S,N,U), ostatní známá tělesa mají nepatrný vliv.
Jen odchylka působená Jupiterem (742792 km) vysouvá těžiště za okraj Slunce (Rs~696000 km).
Celková vzdálenost těžiště činí D=∑Di, kde Di = ai * mi/M, ai je vzdálenost planety od Slunce, mi hmotnost planety a M celková hmotnost. Hmotnost Slunce MSLUNCE~1990.00 [1027kg], hmotnost všech planet ∑mi ~2.67 [1027kg]. Protože ∑mi je malé vzhledem k MSLUNCE je hmotnost celé soustavy M~MSLUNCE.
Rychlost a zrychlení SlunceRychlost (v) i zrychlení (w) se poměrně výrazně mění. Hlavní perioda změn vychází z (J,S) ~19.86 let.
Obdobně jako se (z příčiny eliptických drah planet) mění odstupy konjunkcí J-S:1940.85 ( 20.41) 1961.26 ( 20.01) 1981.28 ( 19.15) 2000 mění se také odstupy největších zrychlení 1938 (18) 1956 (20) 1976 (20) 1996 a největších zpomalení 1947 (20) 1967 (22) 1989 (15) 2004 Slunce (vzhledem k barycentru).
Rok L v w ---------------------------------- 1938 150,5 115,8 251,3 1947 7,0 105,1 -212,8 1956 355,0 105,6 164,7 1967 292,4 102,7 -224,1 1976 233,9 105,0 211,0 1989 160,9 92,7 -276,2 1996 116,0 108,5 284,1 2004 319,9 116,4 -193,8
I přes proměnlivost odstupů extrémů (cca 15-22 let) je za vším stále perioda (J,S) ~19.86 let.
Pozorování zrychlení Slunce nevede přímo k příčině primárního 11-ti letého cyklu Sluneční aktivity.
Více o cyklech sluneční aktivity je na stráncee Sluneční cykly.
V letech 1810-1812 (Daltonovo minimum) byl Jupiter v opozici proti Saturnu, Uranu a Neptunu (J-SUN).
Obdobná taková konfigurace planet nastala například v letech 1989-1991.
Další konfigurace (Daltonovské extrémy) najdeme v letech (tučně modře – minima, tučně červeně – maxima):
84-85, 124-126, 263-265, 303-304,442-444, 483, 621-623, 762, 800-801,
1134, 1314, 1492, 1631, 1671, 1810-1812, 1850, 1989-1991, 2029-2030, 2168-2170.
Pokud opozice J-SUN implikuje minimum sluneční aktivity, pak je nutné vysvětlit nárůst aktivity v letech 1134 (středověké maximum) a 1989-1991 (novověké maximum).
(graf – geomagnetický index - prof.Silvia Duhau).