Modalita je podmnožinou formální soustavy. Např. bílé klávesy klavíru tvoří 7-mi tónovou modalitu cdefgah, které říkáme přirozená. Tuto modalitu označujeme číslem 1387 (tj. binárně 010101101011) a distančním schematem 122122(2). Jen velmi málo skladeb, které denně posloucháme (nejsme-li milovníky orientální hudby,..) vybočuje z přirozené modality.
Přirozená modalita - Čína, Evropa, Arábie, Persie - v Číně již v 3. tisíciletí př.n.l. Po formální soustavě je modalita další idealizací, jíž se omezuje varietu hudby. Převážná část dosavadní hudby byla napsána jen v několika vybraných modalitách. Krátká píseň nebo úsek skladby často pokrývá jednu modalitu.
Celkem je v 12-ti tónové formální soustavě 352 druhů [Janeček], které tvoří 212 = 4096 různých tónových uskupení (souzvuků, módů).
Primitivní kultury používají dvou až třítónových modalit 2(10); 4(8); 12(9); 32(7); 21(9). Obdobné modality najdeme i v ptačím zpěvu: 12(9) drozd, sýkorky, 11(10), 21(9) pěnice, 13(8) pěnkava, 53(4) žluva,…
Schéma |
Název |
221(7) |
Lydický tetrachord |
212(7) |
Frygický tetrachord |
131(7) |
Arabský tetrachord |
122(7) |
Dórický tetrachord |
Modality čtyřtónové jsou známé z Eskymácké hudby např. 223(5). Čtyřtónové články (podle řeckých stupnic) se nazývají tetrachordy a tvoří základní kameny modalit vícetónových
(podle řecké i středověké teorie).
Se zvyšováním počtu tónů narůstá i počet modalit. Pětitónových modalit (pentatonik) je (v 12-ti tónové soustavě) 66- tj. stejně jako sedmitónových (heptatonik):
(0)(1) (2) (3) (4) (5) (6) (7) (8) (9) (10)(11)(12) ──────────────────────────────────────────────────────── 1 12 66 220 495 792 924 792 495 220 66 12 1 instance (M) 1 1 6 19 43 66 80 66 43 19 6 1 1 druhy (m)
Schéma |
Pentatoniky |
1211(7) |
Španělská |
1113(6) |
Blues |
1212(6) |
Alternující |
1131(6) |
Orientální |
1312(5) |
Cikánská |
2411(4) |
Bardosova |
2321(4) |
Korejská |
2312(4) |
Javanská |
2141(4) |
Japonská hirajashi |
2322(3) |
Přirozená |
Některé pentatoniky jsou známé pod jmény. Někdy existuje celá řada alternativních pojmenování.
Např. pro přirozená modalita bývá nazývána i jako čínská, pravá, blues, apod. z indické hudby pochází názvy Megharanji 1131(6),
Hindola 2312(4), Kaušika a Méhga 2322(3),…
Pentachordy
Schéma |
Pentachordy |
2221(5) |
Lydický |
2212(5) |
Ionský |
2122(5) |
Dórický |
1222(5) |
Frygický |
Obdobně jako tetrachordy byly pojmenovány také některé pentachordy (podle středověkých církevních stupnic).
Modality s půltónem nebo několika půltóny se nazývají hemitonické, modality bez půltónů anhemitonické, modality se dvěma půltóny disemitonické.
Pojmu diatonika se používá obecně pro modality střídající nejmenší intervalové kroky (1,2,...), pojmu chromatika pro modality s převahou nejmenšího intervalu (1), např. chromatická hexatonika 11111(7).
Hexatoniky
Schéma |
Hexatoniky |
23211(3) |
Blues, Indická |
23121(3) |
Indická Dípaka |
22221(3) |
indická Svirága |
22122(3) |
Přirozená, Guidonský hexachord |
22212(3) |
Přirozená |
12222(3) |
Prometheovská |
Výčet pojmenovaných hexatonik a hexachordů je relativně málo četný přestože 6-ti tónových struktur je nejvíce (celkem 80 modalit). Tóny
Guidonský hexachordu 22122(3) se objevují ve zpěvu slavíka.
Heptatoniky
Schéma |
Heptatoniky |
212121(3) |
Zmenšená,Odvozená zmenšená |
111213(3) |
Debussyho |
112311(3) |
Indická |
113211(3) |
Řecká chromatická, Indická |
122121(3) |
Harmonická dur |
121311(3) |
Cikánská, Turecká, indická Bhairava |
121221(3) |
Harmonická moll |
121212(3) |
Píšťalková lidová, Cikánská |
222211(2) |
Lydická moll, Frygická dur |
222121(2) |
Podhalská lidová |
221221(2) |
Přirozená |
Mezi diatonické patří většina 7-mi tónových modalit. Kromě běžně známých (přirozená cikánská, harmonická dur a moll,...) se celou řada zajímavých modalit (píšťalková, Podhalská,...) nachází v lidové písni.
Extrémním příkladem nejednoznačnosti pojmenování je Podhalská lidová heptatonika 222121(2), pro kterou existuje celá řada nejrůznějších názvů: Akustická, Alterovaná, Zrcadlová, Vzestupná melodická moll, Lydicko-mixolydická, Mixolydická se zm. sextou, Moravská, Hypoharmonická, Rovinná-alterovaná, Bartókova, Jazzová,…
Přirozená pentatonika 2322(3) i heptatonika 221221(2) se používají prakticky po celém světě.
Následují příklady oktatonik
(8-mi tónových struktur) a nonatonik
(9-ti tónových struktur)
Oktatoniky
Schéma |
Oktatoniky |
2211111(3) |
Blues |
1122111(3) |
Volně stavěná |
1111212(3) |
Blues |
2212111(2) |
Španělská |
2122111(2) |
Egyptská, Řecká úplná, Blues |
2121121(2) |
Dur – mollová |
21311111(2) |
Nadharmonická |
Schéma |
Nonatoniky |
21111121(2) |
Blues |
21112211(1) |
Blues (oscilace dur-moll) |
Josef Rut, 1926-, český skladatel a hudební teoretik. Povšiml si podobnosti zakřivení stupnic s problémem zakřivení prostoru v teorii relativity. Interval oktávy považuje za souřadný systém (klid), interval tritonu za rovnoměrný pohyb. |
Ke každé modalitě existuje modalita inverzní - např. 1312(5) a 2131(5) jsou dvě vzájemně inverzní modality nebo je modalita sama svou vlastní inverzí - např. přirozená modalita 221222(1). Převratnou stupnicí k [c d ef g a hc] je podle Helmholtze a Riemanna [e d ch a g fe].
Vlastní skladebnou metodu založil na převratných stupnicích J.Rut.
- zavedení notace podle přirozené modality => některá zjednodušení a
zpřehlednění zápisu; ale také zavádějící termíny => enharmonická záměna tónů,
rozlišování zvětšené sekundy a malé tercie,...
(Vztahy mezi strukturami modalit - např. blues zahrnuje v sobě harmonickou
moll,...)
Modalita hudební fráze povstává z reálného znění. Je proto vždy do jisté míry neurčitá - závisí na počtu tónů, jejich intenzitě, barvě, ... V každé modalitní struktuře je četné množství podstruktur, které se prolínají. Je-li některá z podstruktur na jistém místě harmonické věty zdůrazněna, způsobuje odchylky od tendencí jí nadřazené modality.
Každá modalita má několik módů, tj. způsobů v jakém pořadí tóny hrát (modus=latinsky způsob). Počet způsobů je roven počtu tónů v modalitě, tj. úrovni druhu. Postupné provedení módů se nazývá stupnice (stupnice zachovávají názvy módů). Hrajeme-li všechny tóny počínaje od tónu 'c' získáváme C dur stupnici, od tónu 'a' stupnici a moll.
Dřívější pojmenování stupnic pomalu zaniká. Ze 7-mi módů používaných ve středověku se dnes vyučuje zpravidla jen stupnice dur (iónská) a moll (aiolská).Termínu 'mód' užíváme jen ve spojení se starší hudbou. 'Stupnice' je modalita s pevným pořadím tónů.
1387 7 12 010101101011 1 2 2 1 2 2( 2) 0/ 0,1,3,5,6,8,10 1 2 2 1 2 2( 2) h,c,d,e,f,g,a Hypofrygická 1/ 10,0,1,3,5,6,8 2 1 2 2 1 2( 2) a,h,c,d,e,f,g Aiolská (moll) 2/ 8,10,0,1,3,5,6 2 2 1 2 2 1( 2) g,a,h,c,d,e,f Mixolydická 3/ 6,8,10,0,1,3,5 2 2 2 1 2 2( 1) f,g,a,h,c,d,e Lydická 4/ 5,6,8,10,0,1,3 1 2 2 2 1 2( 2) e,f,g,a,h,c,d Frygická 5/ 3,5,6,8,10,0,1 2 1 2 2 2 1( 2) d,e,f,g,a,h,c Dórská 6/ 1,3,5,6,8,10,0 2 2 1 2 2 2( 1) c,d,e,f,g,a,h Iónská (dur)
Řecké (sestupné) a středověké (církevní, křesťanské, gregoriánské, vzestupné) pojmenování
Církevní módy
Řecký název |
Schéma |
Mód |
Středověký název |
hypo dórský |
(2) 122 122 |
ahcdefga |
aiolský |
dórský |
122 (2) 122 |
efgahcde |
frygický, hypo aiolský |
hyper dórský |
122 122 (2) |
hcdefgah |
hypo frygický |
hypo lydický |
(2) 221 221 |
fgahcdef |
lydický |
lydický |
221 (2) 221 |
cdefgahc |
iónský, hypolydický |
hyper lydický |
221 221 (2) |
gahcdefg |
hypoiónský |
hypo frygický |
(2) 212 212 |
gahcdefg |
mixolydický |
frygický |
212 (2) 212 |
defgahcd |
dórský, hypo mixolydický |
hyper frygický |
212 212 (2) |
ahcdefga |
hypo dórský |
Církevní: Závěr - autentický (stupnice základní ) - plagální ( stupnice hypo )
Messiaen Olivier[], 1908-1992, francouzský skladatel mystické hudby s výraznou melodikou. Pracoval s modalitami, které mají omezený počet transpozic. |
Existuje 17 modalit, které nemají plný počet transpozic. Tyto modality bývají obvykle nazývány Lendvaiovy nebo Messiaenovy a tvoří 76 různých módů
(Do systému G(2,12) je vnořeno celkem 17 druhů, představujících celkem 2∙1+1∙2+2∙3+3∙4+9∙6 = 76 instancí. )
Systém Distanční schéma Příklad Pojmenování ──────────────────────────────────────────────────────────────────────── G(2,1): 0 0(0) Ticho 4095 11111…1(1) c,c#,d,d#,e,…,a#,h Dvanáctizvuk G(2,2): 1365 22222(2) c,d,e,f#,g#,a# Celotónová stupnice G(2,3): 585 333(3) c,d#,f#,a Zmenšený septakord 1755 1212121(2) c,c#,d#,e,f#,g,a,a# Inverze zm.septakordu G(2,4): 273 44(4) c,e,g# Zvětšený kvintakord 819 13131(3) c,c#,e,f,g#,a 1911 11211211(2) c,c#,d,e,f,f#,g#,a,a# Inv.zv.kvintakordu G(2,6): 65 6(6) c,f# Triton 195 151(5) c,c#,f#,g . 325 242(4) c,d,f#,g# .. 455 11411(4) c,c#,d,f#,g,g# Messiaenovy mody 715 12312(3) c,c#,d#,f#,g,a omezených transpozic 845 21321(3) c,d,d#,f#,g#,a ... 975 1113111(3) c,c#,d,d#,f#,g,g#,a .. 1495 1122112(2) c,c#,d,e,f#,g,g#,a# . 2015 111121111(2) c,c#,d,d#,e,f#,g,g#,a,a# Inverze tritonu
Adorno (Wiesengrund) Theodor [], 1903-1969, německý hudební teoretik, filozof a sociolog, jeden z nejkompetentnějších znalců tvorby Schönbergovy školy. |
Uvažujeme-li i souzvuky a vztahy vznikající v prostředí módů (stupnic), mluvíme o tónině (např. C dur či A moll).
Tónina je jistý komplex vztahů v útvaru, kterému říkáme modalita.
Tónina je modalita, s jistými omezujícími podmínkami na možná uskupení tónů. Např. tóninu mohou tvořit všechny trojzvuky (úroveň L=3) s entropií menší než daný limit. Působení harmonických jevů může být snadno určeno v tonálním kontextu [3]. Tonalita je vždy vytvořena z jisté modality, [13].
Tato modalita má k=12 transpozic, což umožňuje 12 různých hudebních provedení (stupnice či tónina C dur,C# dur, D dur,...až H dur).
Množina všech souzvuků tóniny je harmonická varieta (tóniny). Každé uskupení získává své specifické vlastnosti podle umístění v tónině.
Fétis Fr.J. [], -, tonalita - obecný vztah mezi tóny určitého tónového systému. |
Porovnejme potenciály souzvuků dvou molových tónin: přirozené (aiolské
moll) a harmonické.
První tónina převládá ve starší hudbě, druhá v hudbě novější.
Tónika obou modalit má tentýž potenciál, ale kontrast dominanty a
tóniky je výraznější v harmonické moll.
Přirozená: U(D)–U(T)= U(Emi)–U(Ami) = 4.33–6.33 = –2.00
Harmonická: U(D)–U(T)= U(E)–U(Ami) = 1.33–6.33 = –5.00
Riemann Hugo [], 1849-1919, německý hudební teoretik, systematik, zakladatel teorie funkcí. Odmítl metodu číslovaného basu a harmonické dění vztahoval k třem hlavním funkcím - tónice, dominantě a subdominantě. Za jediný plně konsonantní akord považoval (dur i moll) tóniku a všechny ostatní akordy poměřoval ve vztahu k němu. Zabýval se především empirií hudební praxe. Vyhledával dvojice protikladných jevů. Věnoval se také hudební historií, estetikou a metodologií hudby, vypracoval vlastní systematiku hudební vědy. |
Charakteristiky vazeb závisí na oktávových pozicích tónů, ale budeme předpokládat, že tato závislost je druhořadá (tj. že je ji možné v prvním přiblížení zanedbat).
K harmonizaci mnoha písní stačí tři akordy, funkce – tzv. tónika dominanta a subdominanta. Hudebníci cítí tyto funkce, bez ohledu na nástroj na který hrají. Můžeme změnit intenzity i oktávy některých tónů - funkce stále zachovají přibližně stejný účinek.
(viz formální soustava).
Harmonické funkce jsou formální souzvuky z harmonické variety jejichž
některé charakteristiky nabývají (ve srovnání s ostatními uskupeními)
extrémních hodnot:
Šín Otakar [], 1881-1934, český skladatel, pedagog a hudební teoretik, rozšířil Riemannovu teorii funkcí, poukázal na symetrii funkcí. Odmítl Riemanovu myšlenku, že by složitější akordy mohly vznikat z jednodušších akordů deformací (alterací). Modifikované útvary je nutné pojmout jako kombinace základních útvarů. Přišel s osobitým pojetím modulace. |
Tónika (T) je uskupení s největší tóničností. Je to jistý střed přitažlivosti, místo v němž dochází k uklidnění harmonického proudu hudby.
Dominanta (D) je uskupení s největší kladnou spojitostí směrem k tónice;
Subdominanta (S) je uskupení s největší spojitostí zápornou (tj. s největší kladnou spojitostí směrem od tóniky).
Funkce frygická (F) je uskupení s největším impulzem k tónice shora, [10],[3].
Kirsch ErnestKirsch Ernest [], -, považoval teorii funkcí za systém logických souvislostí, který kromě vlastního znění a působení na smysly přináší novou kvalitu. |
Funkce lydická (L) je uskupení s největším impulzem k tónice sdola, [10],[3].
Pokud se např. v závěru C-dur modality místo sledu Dmi:G:C objeví
Db:G:C (tzv. neapolský sextakord Db),[5], nemůžeme již tvrdit, že jsme
stále v C-dur.
modalita právě zmodulovala do modality [c, c#, d, e, f, g, g#, h].
Podle extrémní charakteristiky rozlišujeme následující typy harmonických funkcí:
Potenciálové funkce
Směrové funkce
Jiné funkce
Kresánek JosefKresánek Josef , 1913-, slovenský hudební vědec a skladatel. Zabýval se systematikou hudby, dějinami hudby, analyzoval vývoj tonální hudby. |
Někteří teoretikové rozlišují odstředivé a dostředivé funkce
(K.Risinger,...), např. D
àTà
S, D je dostředivá, S odstředivá. Jiní
tvrdí, že existují jen dostředivé funkce (Kresanek,...), např.
D
=>Tß
S, obě D i S jsou dostředivé.
Obě skupiny mají pravdu.
První skupina mluví o směrových funkcích spojitosti, druhá o
potenciálových funkcích.
Dominanta (D) je zvláštním případem - je potentiálovou i směrovou
funkcí.
Hradecký Emil , 1913-1974, český hudební teoretik, zabýval se vývojem a teorií tonální funkční harmonie. Definoval vybrané (formální) souzvuky jako harmonické jednotky. Podrobil kritice Hindemithův systém příbuznosti souzvuků. |
Tónika (T) je uspořádané uskupení z harmonické variety s maximálním formalním potenciálem (F-potenciálem). ("Uspořádané" znamená, že tónika by měla mít malou entropii znění, tj. měla by být konsonantní.)
Toničnost (T) uskupení (u) je F-potenciál (U) redukovaný o entropii znění (H): T(u) = U(u)-H(u) . Tónika je uskupení s maximální tóničností.
g |
a |
c |
e |
d |
f |
h |
f# |
a# |
g# |
d# |
c# |
7.0 |
7.0 |
6.0 |
6.0 |
4.0 |
0.0 |
0.0 |
-2.0 |
-2.0 |
-4.0 |
-4.0 |
-4.0 |
Pásma 12-ti tónové soustavy ovlivněná přirozenou modalitou (c,d,e,f,g,a,h) mají následující F-potenciály:
Uskupení s největším F-potenciálem:
Tóny g,a,c,e,... viz tabulka výše.
Dvojzvuky (g,a), (c,g), (a,e), (c,e), (a,c), (e,g)
Trojzvuky (a,c,e) and (c,e,g)
Čtyřzvuk (c,e,g,a)
A např. (c,g) je "lepší tónikou" než (g,a) protože je konsonantní (má malou entropii of znění).
Antitónika (A) je uspořádané uskupení z harmonické variety s minimálním F-potenciálem.
Stecker KarelStecker Karel , 1861-1918, výrazný kritik Riemannovy funkční teorie. |
Bardos Lajos , -, maďarský hudební teoretik, navrhl dva principy: princip spádu řeči a princip alikvotní řady. |
Hodnota spojitosti harmonického spoje je součtem jednotlivých spojitostí všech vazeb (děleným počtem vazeb).
Obdobně určíme u vybraných uskupení hodnoty spojitosti k tónice. V tomto případě sčítáním spojitostí jednotlivých vazeb, viz tabulka. Všimněme si extrémních hodnot spojitosti dominant (+2.33) a subdominant (-2.33) vzhledem k oběma tónikám.
Dmi |
Emi |
F |
G |
Hmi5- |
k |
-0.44 |
+1.33 |
-2.33 |
+2.33 |
+0.67 |
C |
-1.56 |
+1.56 |
-1.33 |
+0.44 |
-0.67 |
Ami |
Dopočítáme ještě hodnoty spojitosti a impulzu některých vybraných spojů
Vybrané harmonické spoje
Povšimněme si extremních hodnot dominant (+2.33,+1.11) a subdominant (–2.33) směrem k tónice.
Dominanta (D) je uskupení s maximální kladnou
spojitostí směrem k tónice.
Subdominant (S) je uskupení s maximální zápornou spojitostí směrem k
tónice (tj. maximální kladnou spojitostí ve směru od tóniky).
C |
Dmi |
Emi |
F |
G |
Ami |
Hmi5– |
0.00 |
–0.44 |
+1.33 |
–2.33 |
+2.33 |
–0.89 |
+0.67 |
Ami |
Hmi |
C |
Dmi |
E |
F |
G#mi5– |
0.00 |
–0.67 |
+0.44 |
–1.56 |
+1.11 |
–1.33 |
0.00 |
Lokální dominanta daného souzvuku je uskupení s
maximální kladnou spojitostí směrem k souzvuku.
Lokální subdominanta daného souzvuku je uskupení s maximální zápornou
spojitostí směrem k souzvuku.
Jestliže lokální dominanta (subdominanta) patří jiné tónině, je nazývána mimotonální dominanta (subdominanta).
Gevaert Francois AugusteGevaert Francois Auguste [], 1828-1908, zabýval se enharmonickou záměnnou tónů, předpokládá řadu s 30-ti kvintami za sebou; diatoniku tvoří 6 kvint, chromatiku 11 kvint. Z tónů f-c-g-d vzniká přidáním a-e-h stupnice C dur, přidáním ab-eb-b stupnice C moll. Zavedl pojem medianty (III) a submedianty (VI). |
Hodnota impulzu harmonického spoje je součtem jednotlivých impulzů
všech vazeb (děleným počtem vazeb). Frygická funkce (F), je uskupení s
maximálním impulzem směrem k tónice zhora.
Lydická funkce (L), je uskupení s maximální impulzem směrem k tónice
sdola.
Vliv na tóniku.
Celková energie na vazbách k tónice: E=|spojitost|+impulz.
Podobnost s tónikou. Počet společných tónů s tónikou.
C |
Dmi |
Emi |
F |
G |
Ami |
Hmi5- |
3.00 |
0.00 |
2.00 |
1.00 |
1.00 |
2.00 |
0.00 |
Přirozená modalita (tónika C):
- uvolnění - rozdíl sonantností dvou po sobě jdoucích souzvuků ( zesiluje se tim účinek impulsu- L.Janáček)
- souzvuk - měrný - druh instance, který se vyskytuje častěji: rozvinutí harm.proudu od jednoho bodu a pokračování
teprve po návratu do tohoto bodu (hierarchie, fraktály...), např. Bach C : C …C | D7 … D7 | G7 … G7 | C …C |
- vztahy mezi souzvuky na vyšší úrovni (ne v těsné blízkosti)
Předpokládané funkce některých heptatonik:
Modalita |
Tóny |
D |
T |
S |
Přirozená (moll) |
gahcdef |
Emi |
Ami |
Dmi |
Přirozená (dur) |
g#ahc#def# |
E |
A |
D |
Harmonická dur |
g#ahc#def |
E |
A |
Dmi6 |
Harmonická moll |
g#ahcdef |
E |
Ami |
Dmi |
Cikánská |
g#ahcd#ef |
G#mi |
C5+ |
F |
Píšťalková |
g#ahcdd#f |
G# |
F |
Dmi |
Alterovaná |
g#a#hc#def |
E7 |
C# |
A#mi |
Plagiální závěry |
||
Název módu |
Mód |
T |
hypo frygický |
hcdefgah |
a e |
hypo aiolský |
efgahcde |
a c |
hypo iónský |
gahcdefg |
c e |
hypo lydický |
cdefgahc |
f a |
hypo dórský |
ahcdefga |
d f |
hypo mixolydický |
defgahcd |
c g |
Autentické závěry |
||
Název módu |
Mód |
T |
frygický |
efgahcde |
c e |
aiolský |
ahcdefga |
a e |
iónský |
cdefgahc |
c g |
lydický |
fgahcdef |
f c |
dórský |
defgahcd |
d a |
mixolydický |
gahcdefg |
g d |
Základní mody V čase vzniku - necitlivost pro potenciály; až po čase vnímán citlivý tón, a začleněn do všech módů - s výjimkou frygického.
"důležitost" akordu je úměrná těžkosti doby (průtažné harmonie x průchodné)
Funkce církevních módů
Harmonické funkce |
Název (Stav) |
S -D -T |
iónský (stabilní), lydický+mixolydický (modulovány) |
Smi-D -T |
lydický (labilní) |
S -D -Tmi |
dórský (modulován) |
S -Dmi-T |
mixolydický (labilní) |
S -Dmi-Tmi |
dórský (labilní) |
Smi-Dmi-T |
frygický (modulován,labilní) |
Smi-D -Tmi |
aiolský (modulován) |
Smi-Dmi-Tmi |
aiolský (stabilní) |
Přirozená tónina - Harmonické funkce církevních módů. Podle polarity funkcí: (modulován=vybočující, labilní=vratký)
Závěry církevních módů
Název |
Příklad |
S |
D |
T |
Stav |
frygický |
efgahcde |
Ami |
Hmi5- |
Emi |
Labilní |
|
|
Ami |
Dmi |
E |
modulován, labilní |
aiolský |
ahcdefga |
Dmi |
Emi |
Ami |
stabilní |
|
|
Dmi |
E |
Ami |
modulován |
iónský |
cdefgahc |
F |
G |
C |
stabilní |
lydický |
fgahcdef |
Hmi5- |
C |
F |
Labilní |
|
|
B |
C |
F |
modulován |
dórský |
defgahcd |
G |
Ami |
Dmi |
Labilní |
|
|
G |
A |
Dmi |
Modulován |
mixolydický |
gahcdefg |
C |
Dmi |
G |
Labilní |
|
|
C |
D |
G |
Modulován |