Filozofie algoritmické skladby (jak generovat hudbu ...)
Stavba kódu hudebního programu je vedena tak, aby co nejvíce připomínala skutečnou strukturu hudby, tak jak je současnou hudební teorií rozpoznána… Některé výčtové objekty a třídy tak přímo odpovídají některým hudebním prvkům nebo vlastnostem.
k dosažení jednoduchosti a přehlednosti... (redukce variety kombinatorického systému...)
Skladatelé nikdy nepoužívají všechny možné hudební prvky - v dané hudební frázi, ani v celé skladbě. Omezení nekonečné variability hudbu zjednodušuje a číní lépe srozumitelnou. Zjednodušení je přínosné také proto, že umožňuje skladateli vytvářet vzory. Něco, co pokrývá celou množinu, není tak jasné jako vztah dvou menších podobných podmnožin.
1. Výběr soustavyVýběr výšek (frekvencí) tónů pro hudební skladby netvoří (až na výjimky) spojité spektrum, ale spektrum diskrétní. Používány jsou jen určité vybrané tóny. Totéž je pravda i pro "tiky" (resp. délky tónů) v rytmických vzorech. V této nejobecnější rovině mluvíme o harmonické a rytmické soustavě.
Ne všechny tóny (harmonických systémů) nebo tiky (rytmických systémů) je třeba v hudební frázi používat. Hudební fráze často respektují harmonickou modalitu (mód, stupnici) a rytmickou modalitu (výběr možných nástupů tónů v taktu). Modalita je podmnožina množiny všech tónů nebo tiků. Všechny možné struktury mohou být reprezentovány jako binární (popř. ternální) čísla délky k.
Restrikce, které byly zahájeny použitím systémů a modalit, pokračují ...
Ne všechny harmonické struktury mají být použity.
Modalita spolu s harmonickou varietou a harmonickými funkcemi určuje tóninu.
Každá jednotlivá skladba (psaná určitým skladatelem v daném slohovém období) používá určitý omezený počet hudebních (harmonických, rytmických a melodických) schémat, které se různě opakují, mění a kombinují. Abstraktní popis (obraz) skladby se nazývá hudební model a jednotlivá základní použitá schemata jsou tzv. motivy. Každý motiv je posloupnost určitých hudebních prvků. Harmonický motiv tvoří takty vyplněné harmoniemi, rytmický motiv takty s určenou rytmikou. (Harmonický motiv sám o sobě má také rytmiku, ale tato je zjednodušená – uvažuje se jen několik základních vzorů. )
Melodický motiv není (na rozdíl od harmonického a rytmického motivu) členěn na takty, ale na části, přičemž každá část sestává z jednoho nebo několika melodických fragmentů. Jeden melodický fragment se rozprostírá obecně přes několik taktů.
Předem rozvrhnout do jednotlivých taktů je možné jen harmonické a rytmické motivy, melodické motivy nejsou takto nezávislé – počet tónů v taktu je určen rytmikou a výška tónů je podmíněna harmonií. Pokud se melodický motiv vyčerpá dříve, opakuje se znovu (figurální pohyb). Pokud je naopak delší než počet možných rytmických umístění, zůstává nedokončen a v požadovaném okamžiku nastupuje motiv (část motivu, fragment) nový.
Při sestavování motivů je možné hudební materiál omezit modalitou (harmonickou, rytmickou) a popř také kvalifikátorem (podmínkou).
It is reasonable to assign melodic motives to some voises in
given phrase. But this voices need not to respect given motives exactly.
All voices should respect given harmonic stream (according to actual
value of harmonic cover) and also other rules (acoustical qualities
of every cluster...)
Hudba by měla respektovat určitou danou formu, např. nějaké takty hudebního proudu musí být podobné jiným taktům ... Ale ne všechny. Hudba se musí změnit!
Hudba se stejným počtem tónů ve všech taktech je nudná.
Zde je místo pro aplikaci fyzikálních zákonů (rychlost, zrychlení,...).
Je nutné použít akcenty a pasáže s vyšší hlasitostí
když se zvýší vnitřní disonance (impuls) akordů.
Spotřeba energie by měla být vždy navýšena o spotřebovanou energií.
(viz Výňatky z teorie hudby - Dynamika)
Nestabilní akordy, tj. akordy s nižší potenciální energií
mohou mít (jako disonantní akordy) trochu vyšší hlasitost.
Nepravidelné rytmické vzorce také potřebují více energie.
Poslední sloupce frází obvykle uvolňují energii.
To se provádí pomocí zjednodušení pomocí sekvencí kontinuity
a pomocí tonických a souhláskových akordů.
Snížení složitých rytmických vzorů, zvýšení kontinuity
a zvýšení hudebního potenciálu nebo zvýšení souhlásky se objeví na konci mnoha frází.
Hudba jako celek by měla být hezká. To neznamená, že hudebník nelze použít např. disonanční akordy. Ale některé formace tónů jsou velmi nepříjemné a ty musí být z hudby vyloučeny ..
Tone clusters
Každá skupina tónů (tóny znějící současně) musí být
zkontrolováno, zda nedochází ke kolizím impulsu.
S nižšími tóny nelze zacházet stejně jako s vyššími tóny.
Vyšší a střední tóny umožňují vyšší hustotu akordů.
Hustota harmonického proudu by měla být v daných mezích v
hudební fráze.
Např. výměna některých 2tónových a 5tónových klastrů nebo některých velmi
souhlásky a velmi nesouhlasné akordy jsou nepříjemné.
Homogenita hudby souvisí s hudebními styly, např. triády
dominují v klasické hudbě, zatímco čtyři nebo více tónových akordů
v impresionismu ...
Pomocné hlasy jsou obvykle vnitřní hlasy, které vyplňují a zvýrazňují
harmonický proud.
Pokrok těchto hlasů by měl (v každém harmonickém spojení)
minimalizovat součet vzdáleností konkrétních hlasů.
Pouze takové vedení nenarušuje dojem a neumožňuje ostatní (hlavní) hlasy
být volný v pohybu.
>
Základním konceptem pro tvorbu nových skladeb je myšlenka, že mohou být sestaveny ze 4 hlavních komponent – harmonie, tektoniky, stylu a orchestrace: MusicalComponentType (Harmony, Tectonic, Style, Orchestration). Tektonika zde určuje obecnou výstavbu skladby a styl používané melodicko-rytmické vzory (viz MelodicPattern, MelodicPatternVoice, RhythmicPattern, RhythmicPatternVoice).
Transformací se rozumí modifikace daně skladby, zpravidla úpravou jednotlivých tónů v hlasech. MusicalTransformation (InvertOctaves, InvertScore (VerticalInversion), VerticalExtension, VerticalNarrowing, ModularDeformation, OctaveUp, OctaveDown ). K zachování harmonie hudby je ale nutné dodržet určitá pravidla – např. transformovat jen jeden vybraný hlas, k doplnění přesných poloh tónů skladbu znovu překomponovat apod.
Mutací se rozumí náhrada vybraných motivů nebo struktur dané skladby za motivy/struktury ze skladby jiné. Při rozhodování, který rytmický vzor má být do daného taktu dosazen, může být přihlédnuto k „energii“ (např.pohyblivosti rytmu) daného taktu ve výchozí skladbě. Varianty dosazování určuje MutationPairing (Motives, Structures, Energy).
Nové harmonické/rytmické/melodické kombinace...
Kompozice vznikají v pravidelné (temperované) 12-ti tónové soustavě, cílem je umožnit v budoucnu i zjemnění na vícetónové mikrotonální soustavy. PitchWheelStep